Through a local riding stable I somehow ended up photographing horses. It’s not something I ever planned to do, but I have a serious personal flaw: I find it very hard to say no to doing something new I’ve never done before. So there I was, photographing horses for the first time. Worth noting: the horse reacted to my posing instructions about as well as a drunk bride at a wedding party at two in the morning - it absolutely did not care. The other one expressed its frustration at not being the center of attention by starting to chew on the lens hood of my Fujifilm. I’m not sure what’s better - hearing “don’t take my photo, your lens will break” for the 150th time, or having your subject actively try to eat part of your gear. Either way, it was great fun, and I loved every minute of it.
CZ: Přes provozovatele lokální jízdárny jsem se dostal k focení koní. Není to něco, co bych kdy zamýšlel, že budu dělat, ale mám velkej osobní problém odmítnout dělat cokoliv novýho, co jsem ještě nedělal. Takže jsem šel poprvé fotit koně. Podotknu, že kůň reagoval na moje instrukce k pózování asi stejně, jako opilá nevěsta na svatební párty ve dvě hodiny ráno - bylo mu to úplně šumák. Ten druhej mi strkal čumák do kamery a chtěl mňamku, kterou jsem ale neměl. Svojí frustraci mi dal najevo tím, že mi začal žužlat sluneční krytku na há dvojce. Nevím, co je lepší - jestli po stopadesátý slyšet "nefoťte mě, praskne vám čočka", nebo že se vám subjekt snaží sežrat kus rukavice. Byla to sranda a moc se mi to líbilo.
© 2026 Matej Spiryt | Photographer
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)